nevzdávejte se svého snu!

Neděle v 0:52 | vicolla |  témata týdne
Vzdávání, další z kapitol zajímavá sama o sobě. Nemám ráda lidi, kteří se vzdávají svého "já" a názoru. Tak sakra když se vás někdo na něco zeptá, nerozhodujte se podle druhých. Vždyť máte svůj názor, svůj rozum.
každý z nás za něco bojuje a nehodlá se toho vzdát. Každý má jiné sny a výhledy do budoucnosti. Já jsem třeba chtěla být archeologem. Nikdo mi to ani nebral. Ale kdyby to někomu vadilo, nevzdám se dětského snu. A vy by jste taky měli bojovat za sebe a své sny a
nevzdavat se.

téma jsem chtěla napsat na dvakrát. A taky to tak udělám. Pochopila jsem ro na dva různé způsoby tak příště bude ten další.
XOXO Vicolla
 

odkud jsem?

8. června 2017 v 22:26 | vicolla |  Diare
Ahoj, povím vám můj příběh. Sedněte si a čtěte. Nad ničím jiným nepřemýšlejte a prostě....relaxujte. Není to tak těžký. Jenom se musíte soustředit. A proč vám to vůbec říkám? Je to z jednoho důvodu. Chci aby se lidé zbavovali stresu a uměli odpočívat. A teď už hlavní věc. Odkud jsem? Kdo si všiml minulého článku, psala jsem že nejsem z Čr. Není to nic wow ani výjimečného. Jedna moje čtenářka (děkuji že tě stále baví mé články) mi psala, abych o tom napsala něco víc.

31. Května 2002
Kolem půlnoci jsem přišla na svět. Bylo to v Americe, v Chicagu. Moji rodiče jsou Češi takže jsem normálně češka narozená tam. Žili jsme tam asi tři roky a pak jsme rok cestovali všude po americe. Logicky. Byly mi 4 toky. Pamatuju si některé zážitky i místa, ale samozřejmě ne všechno. Jsem ráda že jsem tam byla 4roky svého života a chci se tam vrátit.
Nerada o tom mluvím, protože se mě pak hodně lidí na něco ptá, nebo si myslí že se s tím vytahuju. Ale není to tak. Sama bych o tom nikdy nepsala. Ale jsem ráda, že teď už to víte. Bylo to v Chicagu. Nádherný město.

je to jeden z mých snů se tam na chvíli odstěhovat, naštěstí to nebude takovej problém, protože mám americky občanstvi, ale i tak je to složité. Každý máme sny a tohle jsou ty mé. Je něco, co si opravdu přejete?
XOXO Vicolla :)

Co když je to správně?

6. června 2017 v 23:14 | Vicolla |  témata týdne
Věříte na osud?
To je těžká otázka, ale asi ano i ne. Já si myslím, že možná všichni máme dáno, jak budeme žít, kolik budeme chtít dětí, kdy a jak zemřeme... Ale doufám, že to tak není. Doufám, že si můžu šéfovat svému osudu. Mělo by to tak být. Přece když se rozhodneme, je to naše volba a nikdo nemůže vědět, jaká bude. A navíc přece každý musí chtít být svým vlastním pánem. To je ta jedna část mého já, která je silná, zdravá a neohrožená. Na osud určitě nevěří. Pořád tady ale je ještě druhá část. Nechci ji, chci zůstat silná, ale bohužel i bohudík tady je. Tahle část si říká: Co když je to správně? Co když to tak všechno mělo být? Možná jakákoliv chyba nebo neúspěch je jen krokem k tomu správnému. Tak uvedu příklad. Narodila jsem se v jiné zemi, než je Česká republika. Každý krok, rozhodnutí, každá chyba, každý krok mě dovedl tam, kde jsem teď. Do skvělé třídy a do nádherné vesnice, kde bydlím. Kdybych cokoliv udělala jinak, mohlo by být všechno jinak. Takže co když je správně to, co je vlastně špatně? To znamená že moje druhé já na osud věří. Je to já, které je trochu mimo realitu a přemýšlí nad vším. Dohromady jsem to já a věřte si komu chcete a na co chcete :)
XOXO Vicolla :*
 


Narozeniny

3. června 2017 v 10:54 | Vicolla |  témata týdne
Ve škole...
,,Všechno nejlepší!"
Tohle jsem slyšela hned ráno při příchodu do školy od nejlepší kamarádky. To mě probralo. Cože? To už mám narozeniny? Trochu jsem na to zapoměla ale hned jsem měla dobrý den. Dostala jsem čokoládu. Mňam. Nikdy mi ve škole nikdo nic nedal, ale teď je to jiný. Je mi přece 15!!! Nevím, jestli mám být ráda, nebo mám brečet. Miluju překvapení takže narozeniny mám z celého roku nejradši. No po celém dnu plném přání jsem se vydala domů. Popřála mi i rodina a dostala jsem svoji vlastní zrcadlovku! Byla jsem nejvíc šťastná. Pak od sestry nějakou kosmetiku a lahev na pití. Všechny dárky mě potěšily, hlavně teda ten foťák, ale to je jasný. Dnes mě ještě čeká oslava narozenin, takže doufám, že to bude zábava.

Na co ale nesmím zapomenout. Vždyť už je mi 15 a já si pamatuju když mi bylo 10, jako by to bylo včera. Jak to, že to tak rychle utíká? V podstatě jsem rodičům včera řekla, že je teprve začátek roku, ale on je konec. Je to prostě všechno hrozně rychle. Miluju takový ty dne, kdy si řeknu: To bylo dneska? Když za ten den toho stihnu spoustu a pak mám dobrej pocit z toho, jak jsem svůj čas využila. Život je krátký a chci stihnout všechno. Narozeniny jsou pro mě fajn, ale uvědomuju, že začíná další rok mého života. Teď jsem sice ráda, že je mi 15, ale až mi bude třeba 60, budu nejspíš nešťastná z každého roku navíc. Asi jsem vám už řekla všechno, to znamená, že to jdu pořádně oslavit, zvednu prdel ze židle a chytím život do svých rukou :)
XOXO Vicolla :*

Bez tebe to není léto

30. května 2017 v 21:30 | Jenny Han |  Knihy
Belly tráví každý rok léto v domečku na pláži v Cousins. Má to tam ráda a toto léto to ypadá, že už konečnš začne chodit se svou osudovou láskou Konrádem. Zaplete se ale do těžké situace. Zamiluje se do ní ještě Kontŕádův bratr Jeremiáš. Jak to dopadne a s kým nakonec Belly skončí? To se dozvíte jen, pokud si knihu přečtete.
Kniha je v triologii Léto od Jenny Han druhou knihou. Můžete si přečíst i první a třetí díl, ale já jsem četla jen tenhle aa byl skvělý. Má to zápletku, jednoduchý děj a je to taková oddychovka na tábor nebo jen tak na letní relax. Čte se poměrně rychle. Mám knihu velice ráda a budu se k ní vracet. Za mě 4/5. Opravdu mě zaujala a doporčuju přečíst.

Nestíháš!

29. května 2017 v 22:13 | Vicolla |  Diare
Zase pondělí...
klasika. Jdeme na sedm. Probudí mě hlasité zvonění mobilu. Volá mi máma. Vezmu to a vysvětluju mamce, proč zase nestíhám. Rychle udělám potřebné věci a vyrazím se obout. No super! Zapomněla jsem foťák, kterým musím dneska fotit. Vezmu těžkou tašku se zrcadlovkou, kabelku a zase mířím rychlým krokem na autobus. Nakonec ho stihnu a jedu dlouhou cestu autobusem. Nasadím si sluchátka a při krásném slunci venku a hudbě v uších se mi chce najednou tančit i zpívat a připadám si jako ve filmu. No po chaotickém ránu je to celkem dobrej relax. Trochu se zasním, že málem zapomenu vystoupit. Naštěstí se mi to podaří a doběhnu do školy. Máme tělocvik a cvičíme přihrávky na volejbal. Až na to, že jsem si málem zlomila prst tak dobrý. Volejbal mi celkem jde ale prostě vždycky si musím něco udělat. Pak následuje další hodina, ve které zjistím, že foťák nemám nabitej. Vlezu pod učitelskej stůl a strčím si baterku do zásuvky. Hlavně nenápadně, ať to nikdo nezjistí. Celý zbytek vyučování jen doufám, ať se to nabije. Uff... Nabilo se to. Beru foťák i s baterkou strčím ho zpět do tašky a jdu na oběd. Na to, že je to školní jídelna je oběd docela dobrej. Pak následuje zdlouhavá odpoledka a pak školní turnaj ve fotbale. Napíšu si na tvář 9.A, obleču červené tričko, vezmu foťák a jdu fandit. Šílený vedro, ale to musím vydržet. A zase spěchám. Mám být o čtvrt na čtyři na místě, kde se mám fotit s kamarádkou a jejím přítelem. Přijdu pozdě, ale to je u mě už celkem normální. Mám je fotit, protože mají nějaké výročí nebo tak něco. Zjistím, že mám plnou kartu. Supr. Skvělý. Musím všechny ostatní fotky vymazat a nafotit znovu. No nevadí snad z toho něco bude.

Po focení jsem strašně unavená a už chci jít domů. Doma mám psát slohovku do češtiny, kterou píšu asi 15 minut. Najednou mi přijde zpráva ze skupiny na messengeru. Všichni mě naštvou tím, že se začnou hádat. Nesnáším hádky proto jsem radši konverzaci opustila a neřešila to. Pořád jenom spěchám. Musím si zorganizovat čas. Teď třeba mám za celej den jedinou volnou chvíli, kdy můžu vklidu psát a mám volnej čas. ALe to je teď, až v 10 večer a to jsem chtěla jít spát u v 6. No někdy na to není prostě čas. :)
Tak tohle byl můj dnešní velmi vyčerpávající den, ale zvládla jsem ho. Chtěla jsem tím jen říct, že vlastně pořád musím něco stíhat, protože čas nepočká, ale běží dál :)
XOXO Vicolla :*

Čím víc, tím víc

28. května 2017 v 17:00 | Vicolla |  Diare
Čím víc, tím víc = přímá úměra
Začalo to když už jsem byla malé dítě v první třídě. Vztahy začínají i končí. Prostě to tak je. Budovala jsem si různé vztahy, hlavně teda kamarádské. Už jsem říkala, že teď se se svou třídou za měsíc budu muset rozloučit a jít jinam. Samozřejmě se budeme scházet. Ale sama vím, že nám to nevydrží na věky a musíme se posunout dál. Doufám, že spolu budeme co nejvíc. Tohle jsem si říkala a říkám si to furt. Je to tak. Teď jsem s přáteli skoro pořád. Ale čím víc jsme spolu, tím víc toho pak ztratím. Pořád se sbližujeme a bude to o to těžší pro mě i ostatní. Ale nemůžu si jenom stěžovat. Na světě je spoustu horších věcí a já zažiju loučení ještě hodněkrát. Budu mít vzpomínky na celý život, který mi základka odstartovala. A to je důležité. Nacházejte dobré věci ve všem, i když to někdy nejde. Radujte se z maličkostí a užívejte si život naplno. Zvedněte zadek a vyražte ven za těmi, které milujete ♥
XOXO Vicolla :)

Rebecca (člen do rodiny)

23. května 2017 v 23:38 | Vicolla |  Diare
dnes celý den přemýšlím nad Beckynkou. Je to malé štěně Border kolie. Všichni jsme chtěli pejska, proto jsme se rozhodli si ho pořídit. Becky je zatím zamluvená a vyzvednout si ji můžeme až v červnu. Rodiče řekli sestře,že ji budeme mít, jestli si spraví některé známky. Je to hroznej pocit, když já sama pro to nemůžu nic udělat. To je jenom tak pro začátek informace, kterou jsem vám chtěla říct. Doufám, že si sestra známky zlepší a budeme mít nového člena do rodiny.

Dnes...
Konečně vstávám normálně a včas. Stihnu se dokonce i namalovat a obléct. Všechno je ok. Přijdu do školy, seřve mě jako vždy "milovaná" paní učitelka,ale to neřeším. Potom spolu s ostatními na konci devítky porušíme velkou část školního řádu. Ve francouzštině píšeme závěrečnej test, do kterého jsem jako obvykle nenapsala vůbec nic.Jen se dívám do papíru plného francouzských vět, kterým nerozumím a asi ani nikdy nebudu. Po škole s kamarády hrajeme volejbal na písku.Hned na to vyrážím do badmintonu. To bych ale nebyla já, kdybych přišla včas. Samozřejmě jsem všechny zápasy prohrála. Čekala jsem na autobus hodinu a půl, než jsem konečně přijela domů a dala se k psaní blogu. Ani nevíte, jak mě to uklidňuje. Píšu všud a vždycky. Hrozně mě to naplňuje. Můžete psát cokoliv, zodpovídáte za to, co se v příběhu stane a ovládáte postavu jenom vy a je to skvělý pocit. Miluju to!


máte taky tak rádi psani? Co vyjste dneska dělali?

XOXO Vicolla

Zapomněla!

22. května 2017 v 21:34 | Vicolla |  Diare
.... Ráno
Budík zvoní a já samozřejmě ležím dál jakoby se nic nedělo. Za 2 minuty se podívám na hodiny a zjistím že to dvě minuty rozhodně nebyly. Byla to hodina a 10 minut. Fajn. Teď mi zbývá 20 minut na to, abych stihla pozdější autobus. Skvěle! Rychle doběhnu do koupelny, opláchnu si obličej, vyčistím zuby a hodně odfláknutě se namaluju. Pořád ale zbývá ještě 15 minut. Letím do kuchyně pro svačinu a hodím ji do kabelky. Stoupnu si před skříň a 3 minuty jen tupě koukám do "prázdné" skříně. Mám tam toho dost, ale pořád mi přijde, že nemám co na sebe. Hodiny ukazují 6:31 a mě už zbývá jenom 9 minut. Vykašlu se na to, jak budu vypadat odpoledne a vezmu si volnou dlouhou košili a legíny, které jsou hrozný (velký, děravý a prostě naprd). Ale co už. Nemusím dneska vypadat hezky. S účesem jsem si taky nedala moc záležet a se sluchátkama v uších jsem s dobrým pocitem vyrazila do školy. Všechno stíhám včetně autobusu, který ale stejně přijede pozdě a nestihnu prvních 15 minut tělocviku. Co se dá dělat. O přestávce mi sestra řekne, že se ve škole fotíme. Jo, můj den se stává ještě lepší. Vypadám dneska příšerně a my se ještě fotíme. Nakonec to se sestřinou pomocí zvládnu a doufám, že fotka nebude tak hrozná. Pak mě učitelka seřve, že jsem ZAPOMNĚLA nějakej debilní lísteček, kterej prostě musel být dnes odevzdanej. Pak (až na tři trojky) den proběhl normálně. Oběd hnus jako vždy, dlouhá odpoledka a konečně bylo po škole. Volám mamce, jestli můžu se spolužákama ven do parku. Ne, pojedeš domů, hned. Tohle byla odpověď. Fajn, chvíli jsem byla proti, protože mamka mi moc nezakazuje jít ven, ale poslechla jsem. Doma mi mamka oznámila, že kvůli lístečku, který jsem zapoměla jí volala učitelka ze školy. Zase problém... Nechápu. Prostě to donesu zítra a nemusí kvůli tomu volat mámě. Asi nesmím zapomínat, protože to je ve škole moje nejvědší mínus. Den byl fakt fajn. Sestra ho celý zachránila, když jsem s ní šla ven A BYLO TO SKVĚLÝ. Děkuji mojí sestře. Samozřejmě jsem si dnešek až na některé okamžiky užila. :D Bylo to celkem zajímavý. Konečně jsem se teda dostala k psaní :)

Tohle je můj 1. článek ve formě deníku. Budu je vydávat častěji. Jo ještě jedna informace. Každý den v 17:00 vyjde článek!!!! Začnu asi zítra nebo pozítří. Někdo se ptal na můj instagram tak tady: vicolla_blogger můžete sledovat i moji kamarádku na instagramu i na blogu: un_oridnary_girl
XOXO Vicolla :)

Proč nemůžu dělat to, co chci?

21. května 2017 v 14:14 | Vicolla |  Diare
Proč prostě nemůžu dělat to, co chci?
Dnes jsem zjistila, že vlastně i při celosvětové svobodě prostě všechno dělat nemůžu. Jsem doma, píšu článek a dělám seminárku, která má mít 12 tis. znaků. Venku je slunečno, krásně a já chci jen vyběhnout ven, zahrát si fotbal na hřišti a nebo si jen tak ležet na trávě a přemýšlet o životě. Nadechnout se teplého jarního vzduchu a užívat si krásnou nedělní atmosféru. Proč to nejde?! Musím udělat spoustu věcí.Napsat slohovku a seminárku do zeměpisu. I když bych mohla, mám své povinnosti.
A takhle je to pořád. Nejraději bych byla celý týden s kamarády a s rodinou. I když můžu hodně věcí, tohle prostě nejde. Nemůžu mít všechno, i když bych chtěla. Musíme každý v těch nudných věcech, co musíme stihnout najít něco zábavného. Naplánovat si to tak, aby jsme všechno stihli tak, jak je dáno. Proto využívám všechen volný čas ve svém životě. Protože když ho nevyužiju, nabyde mi brzo spoustu dalších věcí v seznamu: Co chci ale nemůžu mít. Je to celkem na zamyšlení tak teď na to máte prostor. Jděte za svýma snama a stihněte v životě všechno!
XOXO Vicolla :)

Kam dál