Prázdniny / STORYTIME

15. července 2017 v 9:45 | Vicolla |  Diare
Začátek prázdnin!!! Jupíí. Budu chodit ven, mám naplánovaný táboŕ, půjdeme s kamarádkou na bazén a budeme hrát hry.

No tole jsem si přesně říkala i já.

Neděle: Probouzím se ve strašné bolesti hlavy. Nechápu proč mě bolí hned tak po ránu. No neřeším to a jdu se normálně nasnídat. Po snídani mi začne být čím dál tím hůř až zjistím, že mám teplotu. Slunce svítí, venku krásně, prázdniny a já mám teplotu. No kdyby to byla jenom teplota... Celej den jsem proležela s horečkou kolem 39. No bylo to strašný. Naneštěstí se tohle stalo i druhý den.
A víte jak je strašnej pocit být doma a nemoct ani někam ven?
Hned jsem zašla k doktorce, která mi zjistila angínu. Takže antibiotika nna 10 dní. No to už jsem si vážně myslela že je můj život v troskách a s ním i tyhle prázdniny, které měly být dokonalé. No ven nemůžu, jenom kousek třeba na zahradu. Natěstí budu moct na ten tábor.

NO někomu prostě prázdniny nezačínají nejlépe. Ale jsem ráda za to co mám a snažím se to užít i tak. Jak si užíváte prázdniny vy? Jedete někam?
XOXO Vicolla :)
 

Zdravý životní styl / Zdravé stravování

14. července 2017 v 18:03 | Vicolla |  Diare
AHOJ! Po dloooouhé době vítejte zpět na mém blogu. Rozhodla jsem se napsat článek na téma zdravý životní styl.

No... K snídani ovesné vločky s rýžovým mlékem, ke svačině salát, k obědu zdravé těstoviny se zeleninou a omáčkou jako svačinu opět lehký salát a na večeři celozrnný BIO chleba s pomazánkou. NO EHM.... Zpět do reality!!! Takhle můj jídelníček rozhodně NEvypadá. Nebudu vám říkat o tom, jak cvičím a jím zdravě, protože co si budu nalhávat, nejím zdravě ani v nejmenším. Třeba taková čokoláda je neodmyslitelná součást mého života. Občas si prostě každý z nás něco nezdravého dá i když by se to nemělo. No s váhou problémy ani nemám, takže jsem spokojená. Co se týče pohybu...Taky to není 3 krát týdně posilka, ale snažím se alespoň něco pro to dělat.Ovoce

Ale popravdě... Chci začít se zdravým stravováním. Chci pro sebe něco dělat, ale sakra když někomu tohle řeknu slyším jenom: jsi anorektička?! Ale proč bych pro sebe nemohla dělat něco dobrého? Nechci zhubnout ani kilo jen nechci žít nezdravě. Teď nevím jestli jste mě dobře pochopili, nejsem žádná egoistka :D Jednou bych chtěla být vegetariánkou. Vím že to není žádný titul ale teď si sama nevydělávám a nemůžu se tak úplně stravovat podle toho jak já chci. Jenom ve škole máme obědy, které většinou ani nechci jíst. Nechci vás navádět aby jste nejedli školní obědy, to vůbec.. Školní obědy jsou přece mooooc dobré :D ALe nezajímá mě to, co říkají ostatní. Tohle není můj hlas, to říkají oni né já.
Prosím napište mi do komentářů, co víte o zdravém stylu a kdo z vás to dodržuje RozpačitýMrkající

nevzdávejte se svého snu!

25. června 2017 v 0:52 | vicolla |  témata týdne
Vzdávání, další z kapitol zajímavá sama o sobě. Nemám ráda lidi, kteří se vzdávají svého "já" a názoru. Tak sakra když se vás někdo na něco zeptá, nerozhodujte se podle druhých. Vždyť máte svůj názor, svůj rozum.
každý z nás za něco bojuje a nehodlá se toho vzdát. Každý má jiné sny a výhledy do budoucnosti. Já jsem třeba chtěla být archeologem. Nikdo mi to ani nebral. Ale kdyby to někomu vadilo, nevzdám se dětského snu. A vy by jste taky měli bojovat za sebe a své sny a
nevzdavat se.

téma jsem chtěla napsat na dvakrát. A taky to tak udělám. Pochopila jsem ro na dva různé způsoby tak příště bude ten další.
XOXO Vicolla
 


odkud jsem?

8. června 2017 v 22:26 | vicolla |  Diare
Ahoj, povím vám můj příběh. Sedněte si a čtěte. Nad ničím jiným nepřemýšlejte a prostě....relaxujte. Není to tak těžký. Jenom se musíte soustředit. A proč vám to vůbec říkám? Je to z jednoho důvodu. Chci aby se lidé zbavovali stresu a uměli odpočívat. A teď už hlavní věc. Odkud jsem? Kdo si všiml minulého článku, psala jsem že nejsem z Čr. Není to nic wow ani výjimečného. Jedna moje čtenářka (děkuji že tě stále baví mé články) mi psala, abych o tom napsala něco víc.

31. Května 2002
Kolem půlnoci jsem přišla na svět. Bylo to v Americe, v Chicagu. Moji rodiče jsou Češi takže jsem normálně češka narozená tam. Žili jsme tam asi tři roky a pak jsme rok cestovali všude po americe. Logicky. Byly mi 4 toky. Pamatuju si některé zážitky i místa, ale samozřejmě ne všechno. Jsem ráda že jsem tam byla 4roky svého života a chci se tam vrátit.
Nerada o tom mluvím, protože se mě pak hodně lidí na něco ptá, nebo si myslí že se s tím vytahuju. Ale není to tak. Sama bych o tom nikdy nepsala. Ale jsem ráda, že teď už to víte. Bylo to v Chicagu. Nádherný město.

je to jeden z mých snů se tam na chvíli odstěhovat, naštěstí to nebude takovej problém, protože mám americky občanstvi, ale i tak je to složité. Každý máme sny a tohle jsou ty mé. Je něco, co si opravdu přejete?
XOXO Vicolla :)

Co když je to správně?

6. června 2017 v 23:14 | Vicolla |  témata týdne
Věříte na osud?
To je těžká otázka, ale asi ano i ne. Já si myslím, že možná všichni máme dáno, jak budeme žít, kolik budeme chtít dětí, kdy a jak zemřeme... Ale doufám, že to tak není. Doufám, že si můžu šéfovat svému osudu. Mělo by to tak být. Přece když se rozhodneme, je to naše volba a nikdo nemůže vědět, jaká bude. A navíc přece každý musí chtít být svým vlastním pánem. To je ta jedna část mého já, která je silná, zdravá a neohrožená. Na osud určitě nevěří. Pořád tady ale je ještě druhá část. Nechci ji, chci zůstat silná, ale bohužel i bohudík tady je. Tahle část si říká: Co když je to správně? Co když to tak všechno mělo být? Možná jakákoliv chyba nebo neúspěch je jen krokem k tomu správnému. Tak uvedu příklad. Narodila jsem se v jiné zemi, než je Česká republika. Každý krok, rozhodnutí, každá chyba, každý krok mě dovedl tam, kde jsem teď. Do skvělé třídy a do nádherné vesnice, kde bydlím. Kdybych cokoliv udělala jinak, mohlo by být všechno jinak. Takže co když je správně to, co je vlastně špatně? To znamená že moje druhé já na osud věří. Je to já, které je trochu mimo realitu a přemýšlí nad vším. Dohromady jsem to já a věřte si komu chcete a na co chcete :)
XOXO Vicolla :*

Narozeniny

3. června 2017 v 10:54 | Vicolla |  témata týdne
Ve škole...
,,Všechno nejlepší!"
Tohle jsem slyšela hned ráno při příchodu do školy od nejlepší kamarádky. To mě probralo. Cože? To už mám narozeniny? Trochu jsem na to zapoměla ale hned jsem měla dobrý den. Dostala jsem čokoládu. Mňam. Nikdy mi ve škole nikdo nic nedal, ale teď je to jiný. Je mi přece 15!!! Nevím, jestli mám být ráda, nebo mám brečet. Miluju překvapení takže narozeniny mám z celého roku nejradši. No po celém dnu plném přání jsem se vydala domů. Popřála mi i rodina a dostala jsem svoji vlastní zrcadlovku! Byla jsem nejvíc šťastná. Pak od sestry nějakou kosmetiku a lahev na pití. Všechny dárky mě potěšily, hlavně teda ten foťák, ale to je jasný. Dnes mě ještě čeká oslava narozenin, takže doufám, že to bude zábava.

Na co ale nesmím zapomenout. Vždyť už je mi 15 a já si pamatuju když mi bylo 10, jako by to bylo včera. Jak to, že to tak rychle utíká? V podstatě jsem rodičům včera řekla, že je teprve začátek roku, ale on je konec. Je to prostě všechno hrozně rychle. Miluju takový ty dne, kdy si řeknu: To bylo dneska? Když za ten den toho stihnu spoustu a pak mám dobrej pocit z toho, jak jsem svůj čas využila. Život je krátký a chci stihnout všechno. Narozeniny jsou pro mě fajn, ale uvědomuju, že začíná další rok mého života. Teď jsem sice ráda, že je mi 15, ale až mi bude třeba 60, budu nejspíš nešťastná z každého roku navíc. Asi jsem vám už řekla všechno, to znamená, že to jdu pořádně oslavit, zvednu prdel ze židle a chytím život do svých rukou :)
XOXO Vicolla :*

Bez tebe to není léto

30. května 2017 v 21:30 | Jenny Han |  Knihy
Belly tráví každý rok léto v domečku na pláži v Cousins. Má to tam ráda a toto léto to ypadá, že už konečnš začne chodit se svou osudovou láskou Konrádem. Zaplete se ale do těžké situace. Zamiluje se do ní ještě Kontŕádův bratr Jeremiáš. Jak to dopadne a s kým nakonec Belly skončí? To se dozvíte jen, pokud si knihu přečtete.
Kniha je v triologii Léto od Jenny Han druhou knihou. Můžete si přečíst i první a třetí díl, ale já jsem četla jen tenhle aa byl skvělý. Má to zápletku, jednoduchý děj a je to taková oddychovka na tábor nebo jen tak na letní relax. Čte se poměrně rychle. Mám knihu velice ráda a budu se k ní vracet. Za mě 4/5. Opravdu mě zaujala a doporčuju přečíst.

Nestíháš!

29. května 2017 v 22:13 | Vicolla |  Diare
Zase pondělí...
klasika. Jdeme na sedm. Probudí mě hlasité zvonění mobilu. Volá mi máma. Vezmu to a vysvětluju mamce, proč zase nestíhám. Rychle udělám potřebné věci a vyrazím se obout. No super! Zapomněla jsem foťák, kterým musím dneska fotit. Vezmu těžkou tašku se zrcadlovkou, kabelku a zase mířím rychlým krokem na autobus. Nakonec ho stihnu a jedu dlouhou cestu autobusem. Nasadím si sluchátka a při krásném slunci venku a hudbě v uších se mi chce najednou tančit i zpívat a připadám si jako ve filmu. No po chaotickém ránu je to celkem dobrej relax. Trochu se zasním, že málem zapomenu vystoupit. Naštěstí se mi to podaří a doběhnu do školy. Máme tělocvik a cvičíme přihrávky na volejbal. Až na to, že jsem si málem zlomila prst tak dobrý. Volejbal mi celkem jde ale prostě vždycky si musím něco udělat. Pak následuje další hodina, ve které zjistím, že foťák nemám nabitej. Vlezu pod učitelskej stůl a strčím si baterku do zásuvky. Hlavně nenápadně, ať to nikdo nezjistí. Celý zbytek vyučování jen doufám, ať se to nabije. Uff... Nabilo se to. Beru foťák i s baterkou strčím ho zpět do tašky a jdu na oběd. Na to, že je to školní jídelna je oběd docela dobrej. Pak následuje zdlouhavá odpoledka a pak školní turnaj ve fotbale. Napíšu si na tvář 9.A, obleču červené tričko, vezmu foťák a jdu fandit. Šílený vedro, ale to musím vydržet. A zase spěchám. Mám být o čtvrt na čtyři na místě, kde se mám fotit s kamarádkou a jejím přítelem. Přijdu pozdě, ale to je u mě už celkem normální. Mám je fotit, protože mají nějaké výročí nebo tak něco. Zjistím, že mám plnou kartu. Supr. Skvělý. Musím všechny ostatní fotky vymazat a nafotit znovu. No nevadí snad z toho něco bude.

Po focení jsem strašně unavená a už chci jít domů. Doma mám psát slohovku do češtiny, kterou píšu asi 15 minut. Najednou mi přijde zpráva ze skupiny na messengeru. Všichni mě naštvou tím, že se začnou hádat. Nesnáším hádky proto jsem radši konverzaci opustila a neřešila to. Pořád jenom spěchám. Musím si zorganizovat čas. Teď třeba mám za celej den jedinou volnou chvíli, kdy můžu vklidu psát a mám volnej čas. ALe to je teď, až v 10 večer a to jsem chtěla jít spát u v 6. No někdy na to není prostě čas. :)
Tak tohle byl můj dnešní velmi vyčerpávající den, ale zvládla jsem ho. Chtěla jsem tím jen říct, že vlastně pořád musím něco stíhat, protože čas nepočká, ale běží dál :)
XOXO Vicolla :*

Čím víc, tím víc

28. května 2017 v 17:00 | Vicolla |  Diare
Čím víc, tím víc = přímá úměra
Začalo to když už jsem byla malé dítě v první třídě. Vztahy začínají i končí. Prostě to tak je. Budovala jsem si různé vztahy, hlavně teda kamarádské. Už jsem říkala, že teď se se svou třídou za měsíc budu muset rozloučit a jít jinam. Samozřejmě se budeme scházet. Ale sama vím, že nám to nevydrží na věky a musíme se posunout dál. Doufám, že spolu budeme co nejvíc. Tohle jsem si říkala a říkám si to furt. Je to tak. Teď jsem s přáteli skoro pořád. Ale čím víc jsme spolu, tím víc toho pak ztratím. Pořád se sbližujeme a bude to o to těžší pro mě i ostatní. Ale nemůžu si jenom stěžovat. Na světě je spoustu horších věcí a já zažiju loučení ještě hodněkrát. Budu mít vzpomínky na celý život, který mi základka odstartovala. A to je důležité. Nacházejte dobré věci ve všem, i když to někdy nejde. Radujte se z maličkostí a užívejte si život naplno. Zvedněte zadek a vyražte ven za těmi, které milujete ♥
XOXO Vicolla :)

Rebecca (člen do rodiny)

23. května 2017 v 23:38 | Vicolla |  Diare
dnes celý den přemýšlím nad Beckynkou. Je to malé štěně Border kolie. Všichni jsme chtěli pejska, proto jsme se rozhodli si ho pořídit. Becky je zatím zamluvená a vyzvednout si ji můžeme až v červnu. Rodiče řekli sestře,že ji budeme mít, jestli si spraví některé známky. Je to hroznej pocit, když já sama pro to nemůžu nic udělat. To je jenom tak pro začátek informace, kterou jsem vám chtěla říct. Doufám, že si sestra známky zlepší a budeme mít nového člena do rodiny.

Dnes...
Konečně vstávám normálně a včas. Stihnu se dokonce i namalovat a obléct. Všechno je ok. Přijdu do školy, seřve mě jako vždy "milovaná" paní učitelka,ale to neřeším. Potom spolu s ostatními na konci devítky porušíme velkou část školního řádu. Ve francouzštině píšeme závěrečnej test, do kterého jsem jako obvykle nenapsala vůbec nic.Jen se dívám do papíru plného francouzských vět, kterým nerozumím a asi ani nikdy nebudu. Po škole s kamarády hrajeme volejbal na písku.Hned na to vyrážím do badmintonu. To bych ale nebyla já, kdybych přišla včas. Samozřejmě jsem všechny zápasy prohrála. Čekala jsem na autobus hodinu a půl, než jsem konečně přijela domů a dala se k psaní blogu. Ani nevíte, jak mě to uklidňuje. Píšu všud a vždycky. Hrozně mě to naplňuje. Můžete psát cokoliv, zodpovídáte za to, co se v příběhu stane a ovládáte postavu jenom vy a je to skvělý pocit. Miluju to!


máte taky tak rádi psani? Co vyjste dneska dělali?

XOXO Vicolla

Kam dál