Květen 2017

Bez tebe to není léto

30. května 2017 v 21:30 | Jenny Han |  Knihy
Belly tráví každý rok léto v domečku na pláži v Cousins. Má to tam ráda a toto léto to ypadá, že už konečnš začne chodit se svou osudovou láskou Konrádem. Zaplete se ale do těžké situace. Zamiluje se do ní ještě Kontŕádův bratr Jeremiáš. Jak to dopadne a s kým nakonec Belly skončí? To se dozvíte jen, pokud si knihu přečtete.
Kniha je v triologii Léto od Jenny Han druhou knihou. Můžete si přečíst i první a třetí díl, ale já jsem četla jen tenhle aa byl skvělý. Má to zápletku, jednoduchý děj a je to taková oddychovka na tábor nebo jen tak na letní relax. Čte se poměrně rychle. Mám knihu velice ráda a budu se k ní vracet. Za mě 4/5. Opravdu mě zaujala a doporčuju přečíst.

Nestíháš!

29. května 2017 v 22:13 | Vicolla |  Diare
Zase pondělí...
klasika. Jdeme na sedm. Probudí mě hlasité zvonění mobilu. Volá mi máma. Vezmu to a vysvětluju mamce, proč zase nestíhám. Rychle udělám potřebné věci a vyrazím se obout. No super! Zapomněla jsem foťák, kterým musím dneska fotit. Vezmu těžkou tašku se zrcadlovkou, kabelku a zase mířím rychlým krokem na autobus. Nakonec ho stihnu a jedu dlouhou cestu autobusem. Nasadím si sluchátka a při krásném slunci venku a hudbě v uších se mi chce najednou tančit i zpívat a připadám si jako ve filmu. No po chaotickém ránu je to celkem dobrej relax. Trochu se zasním, že málem zapomenu vystoupit. Naštěstí se mi to podaří a doběhnu do školy. Máme tělocvik a cvičíme přihrávky na volejbal. Až na to, že jsem si málem zlomila prst tak dobrý. Volejbal mi celkem jde ale prostě vždycky si musím něco udělat. Pak následuje další hodina, ve které zjistím, že foťák nemám nabitej. Vlezu pod učitelskej stůl a strčím si baterku do zásuvky. Hlavně nenápadně, ať to nikdo nezjistí. Celý zbytek vyučování jen doufám, ať se to nabije. Uff... Nabilo se to. Beru foťák i s baterkou strčím ho zpět do tašky a jdu na oběd. Na to, že je to školní jídelna je oběd docela dobrej. Pak následuje zdlouhavá odpoledka a pak školní turnaj ve fotbale. Napíšu si na tvář 9.A, obleču červené tričko, vezmu foťák a jdu fandit. Šílený vedro, ale to musím vydržet. A zase spěchám. Mám být o čtvrt na čtyři na místě, kde se mám fotit s kamarádkou a jejím přítelem. Přijdu pozdě, ale to je u mě už celkem normální. Mám je fotit, protože mají nějaké výročí nebo tak něco. Zjistím, že mám plnou kartu. Supr. Skvělý. Musím všechny ostatní fotky vymazat a nafotit znovu. No nevadí snad z toho něco bude.

Po focení jsem strašně unavená a už chci jít domů. Doma mám psát slohovku do češtiny, kterou píšu asi 15 minut. Najednou mi přijde zpráva ze skupiny na messengeru. Všichni mě naštvou tím, že se začnou hádat. Nesnáším hádky proto jsem radši konverzaci opustila a neřešila to. Pořád jenom spěchám. Musím si zorganizovat čas. Teď třeba mám za celej den jedinou volnou chvíli, kdy můžu vklidu psát a mám volnej čas. ALe to je teď, až v 10 večer a to jsem chtěla jít spát u v 6. No někdy na to není prostě čas. :)
Tak tohle byl můj dnešní velmi vyčerpávající den, ale zvládla jsem ho. Chtěla jsem tím jen říct, že vlastně pořád musím něco stíhat, protože čas nepočká, ale běží dál :)
XOXO Vicolla :*

Čím víc, tím víc

28. května 2017 v 17:00 | Vicolla |  Diare
Čím víc, tím víc = přímá úměra
Začalo to když už jsem byla malé dítě v první třídě. Vztahy začínají i končí. Prostě to tak je. Budovala jsem si různé vztahy, hlavně teda kamarádské. Už jsem říkala, že teď se se svou třídou za měsíc budu muset rozloučit a jít jinam. Samozřejmě se budeme scházet. Ale sama vím, že nám to nevydrží na věky a musíme se posunout dál. Doufám, že spolu budeme co nejvíc. Tohle jsem si říkala a říkám si to furt. Je to tak. Teď jsem s přáteli skoro pořád. Ale čím víc jsme spolu, tím víc toho pak ztratím. Pořád se sbližujeme a bude to o to těžší pro mě i ostatní. Ale nemůžu si jenom stěžovat. Na světě je spoustu horších věcí a já zažiju loučení ještě hodněkrát. Budu mít vzpomínky na celý život, který mi základka odstartovala. A to je důležité. Nacházejte dobré věci ve všem, i když to někdy nejde. Radujte se z maličkostí a užívejte si život naplno. Zvedněte zadek a vyražte ven za těmi, které milujete ♥
XOXO Vicolla :)

Rebecca (člen do rodiny)

23. května 2017 v 23:38 | Vicolla |  Diare
dnes celý den přemýšlím nad Beckynkou. Je to malé štěně Border kolie. Všichni jsme chtěli pejska, proto jsme se rozhodli si ho pořídit. Becky je zatím zamluvená a vyzvednout si ji můžeme až v červnu. Rodiče řekli sestře,že ji budeme mít, jestli si spraví některé známky. Je to hroznej pocit, když já sama pro to nemůžu nic udělat. To je jenom tak pro začátek informace, kterou jsem vám chtěla říct. Doufám, že si sestra známky zlepší a budeme mít nového člena do rodiny.

Dnes...
Konečně vstávám normálně a včas. Stihnu se dokonce i namalovat a obléct. Všechno je ok. Přijdu do školy, seřve mě jako vždy "milovaná" paní učitelka,ale to neřeším. Potom spolu s ostatními na konci devítky porušíme velkou část školního řádu. Ve francouzštině píšeme závěrečnej test, do kterého jsem jako obvykle nenapsala vůbec nic.Jen se dívám do papíru plného francouzských vět, kterým nerozumím a asi ani nikdy nebudu. Po škole s kamarády hrajeme volejbal na písku.Hned na to vyrážím do badmintonu. To bych ale nebyla já, kdybych přišla včas. Samozřejmě jsem všechny zápasy prohrála. Čekala jsem na autobus hodinu a půl, než jsem konečně přijela domů a dala se k psaní blogu. Ani nevíte, jak mě to uklidňuje. Píšu všud a vždycky. Hrozně mě to naplňuje. Můžete psát cokoliv, zodpovídáte za to, co se v příběhu stane a ovládáte postavu jenom vy a je to skvělý pocit. Miluju to!


máte taky tak rádi psani? Co vyjste dneska dělali?

XOXO Vicolla

Zapomněla!

22. května 2017 v 21:34 | Vicolla |  Diare
.... Ráno
Budík zvoní a já samozřejmě ležím dál jakoby se nic nedělo. Za 2 minuty se podívám na hodiny a zjistím že to dvě minuty rozhodně nebyly. Byla to hodina a 10 minut. Fajn. Teď mi zbývá 20 minut na to, abych stihla pozdější autobus. Skvěle! Rychle doběhnu do koupelny, opláchnu si obličej, vyčistím zuby a hodně odfláknutě se namaluju. Pořád ale zbývá ještě 15 minut. Letím do kuchyně pro svačinu a hodím ji do kabelky. Stoupnu si před skříň a 3 minuty jen tupě koukám do "prázdné" skříně. Mám tam toho dost, ale pořád mi přijde, že nemám co na sebe. Hodiny ukazují 6:31 a mě už zbývá jenom 9 minut. Vykašlu se na to, jak budu vypadat odpoledne a vezmu si volnou dlouhou košili a legíny, které jsou hrozný (velký, děravý a prostě naprd). Ale co už. Nemusím dneska vypadat hezky. S účesem jsem si taky nedala moc záležet a se sluchátkama v uších jsem s dobrým pocitem vyrazila do školy. Všechno stíhám včetně autobusu, který ale stejně přijede pozdě a nestihnu prvních 15 minut tělocviku. Co se dá dělat. O přestávce mi sestra řekne, že se ve škole fotíme. Jo, můj den se stává ještě lepší. Vypadám dneska příšerně a my se ještě fotíme. Nakonec to se sestřinou pomocí zvládnu a doufám, že fotka nebude tak hrozná. Pak mě učitelka seřve, že jsem ZAPOMNĚLA nějakej debilní lísteček, kterej prostě musel být dnes odevzdanej. Pak (až na tři trojky) den proběhl normálně. Oběd hnus jako vždy, dlouhá odpoledka a konečně bylo po škole. Volám mamce, jestli můžu se spolužákama ven do parku. Ne, pojedeš domů, hned. Tohle byla odpověď. Fajn, chvíli jsem byla proti, protože mamka mi moc nezakazuje jít ven, ale poslechla jsem. Doma mi mamka oznámila, že kvůli lístečku, který jsem zapoměla jí volala učitelka ze školy. Zase problém... Nechápu. Prostě to donesu zítra a nemusí kvůli tomu volat mámě. Asi nesmím zapomínat, protože to je ve škole moje nejvědší mínus. Den byl fakt fajn. Sestra ho celý zachránila, když jsem s ní šla ven A BYLO TO SKVĚLÝ. Děkuji mojí sestře. Samozřejmě jsem si dnešek až na některé okamžiky užila. :D Bylo to celkem zajímavý. Konečně jsem se teda dostala k psaní :)

Tohle je můj 1. článek ve formě deníku. Budu je vydávat častěji. Jo ještě jedna informace. Každý den v 17:00 vyjde článek!!!! Začnu asi zítra nebo pozítří. Někdo se ptal na můj instagram tak tady: vicolla_blogger můžete sledovat i moji kamarádku na instagramu i na blogu: un_oridnary_girl
XOXO Vicolla :)

Proč nemůžu dělat to, co chci?

21. května 2017 v 14:14 | Vicolla |  Diare
Proč prostě nemůžu dělat to, co chci?
Dnes jsem zjistila, že vlastně i při celosvětové svobodě prostě všechno dělat nemůžu. Jsem doma, píšu článek a dělám seminárku, která má mít 12 tis. znaků. Venku je slunečno, krásně a já chci jen vyběhnout ven, zahrát si fotbal na hřišti a nebo si jen tak ležet na trávě a přemýšlet o životě. Nadechnout se teplého jarního vzduchu a užívat si krásnou nedělní atmosféru. Proč to nejde?! Musím udělat spoustu věcí.Napsat slohovku a seminárku do zeměpisu. I když bych mohla, mám své povinnosti.
A takhle je to pořád. Nejraději bych byla celý týden s kamarády a s rodinou. I když můžu hodně věcí, tohle prostě nejde. Nemůžu mít všechno, i když bych chtěla. Musíme každý v těch nudných věcech, co musíme stihnout najít něco zábavného. Naplánovat si to tak, aby jsme všechno stihli tak, jak je dáno. Proto využívám všechen volný čas ve svém životě. Protože když ho nevyužiju, nabyde mi brzo spoustu dalších věcí v seznamu: Co chci ale nemůžu mít. Je to celkem na zamyšlení tak teď na to máte prostor. Jděte za svýma snama a stihněte v životě všechno!
XOXO Vicolla :)

"kamarádství"

21. května 2017 v 13:59 | Vicolla |  témata týdne
CO je to kamarádství? Existuje vůbec?
Samozřejmě že ano, ale musíte rozeznat "kamarády" od skutečných přátel, kteří vám vždy pomůžou. Setkala jsem se už se spoustou lidí, kteří dělali, jací jsou přátelé a jak hrozně se na ně můžu spolehnout. Ale vůbec. Nebyla to pravda a hned, když se nikdo nedívá mě začali pomlouvat a urážet. Jsem typ člověka, kterému to nevadí a je mu jedno, co se o něm říká, ale někdo to může brát vážně. Někoho to může vážně ranit. A v tom připadě se nemá cenu s tím člověkem vůbec bavit. Prostě ho ignorovat. Když se omluví, stejně to udělá znova. Dělá, jak vám pomáhá, ale jen to předstírá, hádá se s váma atd atd... TOTO NENÍ KAMARÁD!
Jsou ale lidé, které když je potkáte, máte veliké šěstí. Nikdy vás nezradí, nepomluví, můžete sdílet krásné i špatné chvíle, vybrečet se mu na rameni a on vám pomůže. Tomu se říká přátelství. Každý z vás určitě někoho takového má. A pokud ne, nebojte se, určitě se někdo najde. Snažte se i vy být tím správným, aby si vás lidé vážili takového, jaký jste. Určitě si ověřte, jestli když se nedíváte o vás kamarád mluví hezky. Já mám 2 nejlepší kamarádky a nikomu je nedám. Přeji i vám nekomplikované přátelství s někým, na kom vám opravdu záleží.

Omlouvám se, že dlouho nevyšel článek. Dělala jsem příjímačky a neměla jsem čas. Děkuji všem, kteří mě podporovali. Dostala jsem se tam, kam jsem chtěla. :)
XOXO Vicolla :*

ovlivnění sociálníma sítěma

1. května 2017 v 11:21 | vicolla |  Diare
Ahoj, jak moc si myslíte, že nás ovlivňují sociální sítě? Já myslím že dost. Facebook i ostatní sítě jsou možným nástrojem k zneužití. Vaše fotky může kdokoliv vidět. Nesnáším takové lidi, kteří spamují facebook nevhodnýma fotkama. To je prostě hrozný. Já teda osobně radši používám instagram. Nemám tam nic, co by ostatní nemohli vidět. Ale někteří tam dávají tolik nevhodných fotek a pak si stěžujou, že to vidělo moc lidí 😀 no prostě debilita no... Takže tak. Prosim vás, buďte rozumní a dávejte tam vhodné příspěvky.
jo a jestli chcete, můžete mi napsat svůj instagramový profil. Já vám pak dám svůj :)
XOXO Vicolla :*